Sociální sítě se v posledním desetiletí staly nedílnou součástí našich životů. Používáme je ke sdílení našich zážitků, myšlenek a postojů. Spojujeme se skrze ně s přáteli, dozvídáme se o událostech, nakupujeme, informujeme se, pracujeme… Dalo by se říci, že skrze sociální sítě žijeme. Kde je ale pomyslná hranice, kterou bychom neměli překračovat a může se poctivý sluha proměnit ve zlého pána?
Odpověď zní, bohužel, ano. Závislost na sociálních sítích není v dnešní době ničím neobvyklým. Dobrou zprávou je, že je definována řada příznaků, které na sobě můžeme jednoduše vypozorovat. Pojďme se podívat, jaké to jsou.
· Sociální sítě jsou pro nás na prvním místě. Jinými slovy se dostávají do popředí našich zájmů a my postupně začínáme všechno ostatní řadit až na druhé místo. Nemusíme si to ani uvědomovat, ale zanedbáváme svou rodinu, práci, hobby a vše ostatní, co souvisí s reálným životem.
· Pociťujeme změny nálad. Závislá osoba trpí častými změnami nálad. V případě závislosti na sociálních sítích tedy pociťujeme výrazné zlepšení nálady po dobu, kdy je používáme. Opačný efekt nastává v situaci, kdy se neobvykle dlouho nepřihlásíme.
· Doba strávená na sociálních sítích je čím dál, tím delší. S narůstající závislostí trávíme online více a více času.
· Trpíme abstinenčními příznaky. Tyto příznaky fungují na stejném principu, jako při závislosti na čemkoli jiném. Ve chvíli, kdy naše tělo nedostane dostatečnou dávku toho, na čem je závislé, přirozeně reaguje. Závislost na látkách jako jsou drogy a alkohol vyvolávají nejen psychické, ale i somatické a neurologické příznaky. Patří mezi ně například třes, či dezorientace. Závislost na sociálních sítích většinou vyvolává „pouze“ psychické abstinenční příznaky. Jsou jimi například: nervozita, agrese, úzkosti a deprese.
· Nedaří se nám se sociálními sítěmi skoncovat. Poměrně častým jevem, který je se závislostí spojený, jsou opakované pokusy o vyřešení situace, které ale končí neúspěchem. Odborně se tento jev nazývá relaps. Dobrým příkladem je opakované mazání a opětovné obnovování účtů.
Když jsme schopni si závislost sami diagnostikovat, měli bychom si také říci, jak jí řešit. Prvním důležitým krokem je přijmutí faktu. Ať už pociťujeme lehkou závislost, s kterou se dokážeme vypořádat sami, nebo se nacházíme v hlubším stádiu závislosti, musíme si danou skutečnost umět přiznat.
V dalším kroku už bychom měli problém aktivně řešit. Pokud nepociťujeme silnou závislost a jsme schopni na sobě pracovat sami, postačí jednoduché restrikce. Začneme sociální sítě používat čistě za účelem komunikace a budeme používat pouze nejnutnější funkce. K tomu nám mohou dopomoci různé analytické aplikace, které hlídají náš čas strávený online.
Pokud se ale nacházíme v té méně šťastné skupině silně závislých jedinců, měli bychom neprodleně vyhledat odborníka. Naše duševní zdraví je často podceňováno a nemluví se o něm tak často. Je však potřeba o něj pečovat a v žádném případě se nemusíme bát požádat o odbornou pomoc.