I když už uplynulo od pádu železné opony mnoho let a svět se nám po většinu této doby jen úspěšně otvíral, je mezi námi stále mnoho těch, kteří nikdy nezamířili nikam dál než do našeho tu více a tu méně známého evropského sousedství. To víte, starého psa novým kouskům nenaučíte, jak se říká. A doufám, že jsem se tímto známým tvrzením nikoho nedotknul, protože jsem sám už docela starý pes.
Ale přibývá i těch, kdo míří pořád dál a dál, na místa, kde se to našinci v optimálním případě nehemží. A kdybych chtěl trochu frajeřit, řekl bych, že kdekdo kráčí v mých už docela dávných stopách. Protože už v dobách, kdy našinci neznali z vlastní zkušenosti víc než sousední státy, státy bývalého východního bloku nebo Chorvatsko, už jsem byl dál. O tisíce kilometrů dál.
Kdo chce dnes poznat místa, kde se o našince nezakopává na každém kroku, musí zřejmě uvažovat už jenom o našincům poměrně málo známých končinách Afriky. Čímž nemyslím jenom pouhé zavření se v notoricky známých letoviscích na severu černého kontinentu, kde se dá snad jenom válet na pláži nebo podnikat fakultativní a tuctové zájezdy po okolí.
Afrika je prostě svět, který je nám doposud relativně neznámý. A těch, kdo se tam vydali někdy na vlastní triko, aby poznali tamní život in natura, není rozhodně mnoho. A není se často čemu divit, protože je to přece jenom leckdy náročné.
To víte – Afrika. U spousty zemí abyste doposud žádali o vízum, přičemž se jejich ambasády, pod něž my Češi spadáme, nalézají třeba i jenom v Berlíně, Paříži, Bruselu, Moskvě, Římě nebo v nejlepším případě ve Vídni, někdy nám bez záruky vydají vízum až na místě na letišti, někde se pravidla při vstupu do země mohou měnit, někde se varuje před tím, že na méně frekventovaných hraničních přechodech nevědí, že máme bezvízový styk, někde panuje zločinnost, někde korupce, někde různé neduhy. Někam se musíme nechat očkovat proti kdejakému prevítu, někde musíme mít různá potvrzení a zvací dopisy, někdy se na místě nedoporučuje opouštět města a někdy jezdit po neudržovaných silnicích…
Co se týká českých buranů, doporučoval bych, aby teď přestali číst a na Afriku zapomněli. A těm, kdo se umí slušně chovat, bych doporučil, aby na to přečtené pro změnu zapomněli. A aby jednoduše vzali pas, letenku a peníze a vyrazili do Jižní Afriky. Kde nic víc potřeba není. A kde to funguje lépe než v leckteré evropské turistické destinaci. A hlavně se tam nenaráží na každém kroku na české ‚účastníky zájezdu‘.