Postupně se vytrácí generace našich dědů a pradědů, kteří žili v době zcela jiné a odlišné. V době první republiky byli muži hlavou rodiny a leckdy si tuto roli vydobývali a dávali jí najevo svým mnohdy až násilnickým způsobem. Válečná léta schématu moc nepřispěla. Lidé si museli utahovat opasky a ohánět se, aby vůbec sehnali něco k jídlu pro sebe a své ratolesti. Nicméně zde už vnímáme rozpouštění zmíněného, neboť mužů a později i chlapců bylo v těch děsivých dobách méně a nebo byli na území valečné fronty. Žena se musela sama starat. Zde vidíme již změnu ve způsobech chodu rodiny. V socialismu, který ještě umocnil roli ženy, muž začíná být také člověkem.
Po sametové revoluci se pouta sundala a my mohli svůj pohled směrovat k západu, tak jak je přirozenější. Spolu se západem, se kterým přichází svoboda, doráží do České Republiky spousta zajímavých světových učení a nespočet dalších podnětů pro rozvoj člověka jak na fyzické úrovni, tak na úrovni psychické, nebo-li duchovní. Otevřely se pomyslné dveře novým směrům, které nám pomáhají vyznat se v dnešní uspěchané době a otevírají naše duše jako symbol rozvíjejícího se květu.
Spolu s tím vším jde ruku v ruce naše uvědomění, tedy vědomí. Vědomí toho, že „jsem“ ve formě vnitřního „já“. Po základním zkoumání našeho „já“ si můžeme uvědomit, že emoce jsou naprosto základní reakcí na životní situace. Hroty extrémních můžeme pilnou trpělivostí obrousit do oblého tvaru a těšit se tak z vyrovnanosti a harmonie duše. Spolu s tím přichází i vědomí projevu emocí. Jinak řečeno i muži se mohou podvolit svým emocím, protože uvolnění je pro tělo ozdravné a žádoucí. V těle a v duši se nehromadí napětí, které může, a v minulosti jsou toho mnohé příběhy svědkem, vyústit ve zlost, hněv, závistivost, touhu po moci apod.
A proto, nechme i muže plakat.
