Prakticky alespoň jednou za týden vidíme ve zprávách reportáž o události ze světa či z domova, kdy do toho okamžiku normální člověk, vytáhne zbraň a začne zabíjet. Žádná obrana proti tomu není.
Budete žít zdravě, starat se o rodinu, pracovat, přispívat na charitu a platit si penzijní pojištění. Budete dodržovat dopravní předpisy a zákony. Na dovolenou nepojedete do nebezpečných destinací a na domě máte pro jistotu alarm. A potom se zastavíte ve vašem oblíbeném podniku cestou z práce na kafé, posedíte s kamarádem u vašeho oblíbeného stolu a vejde obyčejný muž, v ruce má najednou zbraň, nic nechce, nikoho známého neosloví a střílí. Když budete mít štěstí, schováte se, nebo utečete, ale život se pro vás už změní.
Co vede lidi k tomu, aby se k sobě takto chovali? Jak je možné, že si nikdo z okolí nevšimne, že má jeho soused, kamarád nebo spolužák problém. Žijeme si každý ve své ulitě a nevšímáme si okolí?
Je to vše špatně, když v sobě tolik lidí dusí své problémy a nemají v okolí nikoho, kdo by jim pomohl.
Další naprosto nepochopitelné věci se dějí v rodinách, rodič zabije své dítě. Matka porodí a přesto, že má několik možností, co s nechtěným dítětem, nevyužije je. Může ho dát v porodnici k adopci, může ho dát do Babyboxu, nebo do kostela. Jako krajní řešení ho může odložit kdekoliv, kde je teplo a blízkost lidi. Ona ho mrtvé hodí do popelnice anebo někde v parku do křoví. Nedá mu ani malou šanci. Partner se naštve na ženu a pomstí se ji tím, že ji zabije dítě.
V čem je chyba? Lidem chybí války a zabíjení?
Když žijeme konečně ve společnostech, které neválčí, nemáme existenční problémy (alespoň většina z nás) a vymýtili jsme velkou část smrtelných nemocí, vůbec si života nevážíme. Z velké části si můžeme náš život ovlivnit, a přesto v sobě máme někde skryté zlo.
Přijde nějaký bod zlomu, kdy se to zlepší, nebo jsme se nenaučili za ta staletí vývoje ctít život? Co myslíte?
